Více o vlajce České republiky

Podobu nynější státní vlajky České republiky stanoví zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky s účinností od 1. ledna 1993. Vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2 : 3, zákon však výslovně umožňuje namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Odstíny barev jsou dány pouze otištěním barevného vzoru jako přílohy číslo 3 zákona, slovně v zákoně specifikovány nejsou. Avšak v polygrafickém průmyslu se používají přímé barvy škály Pantone, a to modrá 293 a červená 485.

• Oficiální výklad významu barev a podoby vlajky není v zákonech obsažen. Bílá, červená a modrá samy o sobě jsou však, jakožto státní barvy, také státním symbolem, ač zákon nestanoví, jakými způsoby je lze používat.
• Způsob používání státní vlajky stanoví zákon o užívání státních symbolů (352/2001 Sb., původně 68/1990 Sb.) na domácí i mezinárodní scéně.
• V letech 1920 až 1992 byla tatáž vlajka používána jako symbol československé státnosti (včetně období nacistické okupace v letech 1938 až 1945, kdy byla používána exilovou reprezentací). Od 13. března 1990 do 31. prosince 1992 měla Česká republika dvojbarevnou bíločervenou vlajku, která však byla v praxi užívána jen velmi zřídka.
• Pokud je vlajka umístěna na stožáru, pak při pohledu zepředu stojí stožár vlevo a vlajka vlaje doprava. Modrý klín je u stožáru, a červený pruh je dole.
• Pokud je vedle sebe několik stožárů, je vždy domácí vlajka vlevo od středu, pokud je počet vlajek lichý, poté je vždy vlajka ve středu.
• Při věšení vlajky svisle (např. v pokoji na zeď věsíme vlajku tak, že modrý klín je nahoře a červený pruh je vpravo (při pohledu zpředu).
• Pokud má být vlajka nesena, pak zpravidla 4 nebo 6 lidmi. Pokud ji nesou 4 lidé, drží ji v rozích, pokud 6, tak i v polovině delší strany. Nesena je modrým klínem napřed tak, aby byla bílá vpravo a červená vlevo. Vlajka se přitom drží rukou bližší k vlajce a ve výši ramene.
• Na stožár vlajku vztyčuje ten, kdo ji drží za modro-bílý cíp. Vztyčuje se v rychlém tempu,  spouští se naopak pomalu. Vlajka musí být vztyčena vždy až na vrchol (níže pouze při státním smutku).
• Vlajka se při manipulaci nesmí dotknout země!

Z historie

Historickou vlajka Čech byla bíločervená, podobně jako je tomu u sousedního Polska. Tato bikolóra měla svou historickou tradici v královském (státním) vojenském praporu, využívající barvy (tzv. tinktury) erbu Českého království. Podle heraldických pravidel se na českém praporu objevovala na horní polovině bílá barva (symbolizující stříbrného českého lva) a na dolní polovině červená barva (symbolizující červené pole štítu). Proto se také tento český prapor nelišil od polského státního praporu (stříbrná orlice na červeném poli). Tato historická bikolóra v dobách národního obrození, kdy se začaly razit panslovanské myšlenky, začala pomalu ustupovat slovanské (fakticky ruské) trikolóře, která obsahuje (kromě červené a bílé) rovněž modrou barvu a vychází z vlajky nizozemské. Pro odlišení od ostatních trikolór, dělící své národní barvy ve vlajce do pruhů, bylo r. 1920 zákonem rozhodnuto, že pole přidané modré barvy bude mít tvar klínu, směřující do poloviny vlajky.

Po vyhlášení nezávislé a unitární Československé republiky r. 1918 vyvstal požadavek mít jako nezávislý stát vlajku, která by mohla stát reprezentovat ve světě. Zpočátku se používala dvojbarevná bíločervená vlajka.

Speciálně určená komise dostala na popud univerzitního profesora G. Friedricha roku 1919 úkol vytvořit návrh vlajky. Vzniklo několik návrhů, ze kterých nejvíce kladných ohlasů sklidil návrh na horizontální bikolóru, která byla doplněna modrým klínem, který sahal do 1/3 vlajky. Autorem tohoto návrhu byl státní úředník Jaroslav Kursa. Po úpravách byl klín prodloužen a sahá do 1/2 vlajky. Podoba vlajky byla následně poslanci dne 30. března 1920 v 18:45 vyhlášena a uznána a stala se oficiální vlajkou Československa na celou dobu jeho trvání, až do roku 1992. V době svého vzniku byla jednou z prvních oficiálních vlajek používajících klín na světě.